Týden, 26.11.2007 - Zřejmě již v polovině prosince se nová ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí postaví před konzervativní rozhlasovou radu a přednese svou koncepci nejposlouchanějšího veřejnoprávního okruhu. Chystá změny, jež nemají v rozhlase za poslední roky obdoby.
Hodnotit úspěšnost komerčních rádií není tak náročné. Stačí porovnat jejich zisk. Český rozhlas zřízený zákonem má uspokojovat všechny skupiny obyvatel a nabízet široké spektrum programů - od vzdělávání po zábavu. Jeden okruh má být zpravodajsko-publicistický, a tím je právě Radiožurnál, o jehož osud se ještě donedávna báli členové Rady ČRo.
Po charismatickém Alexandru Píchovi, který loni zamířil na post zpravodaje do USA, následovalo roční šéfování Miroslava Konvaliny. Jeho klidný styl řízení však šéf rozhlasu Václav Kasík nesnesl a ze dne na den ho na jaře odvolal.
V listopadu nastoupila Kasíkem oslovená Tachecí. Její příchod pozitivně komentoval Pícha i členové rozhlasové rady. „Předpokládám, že zvedne úroveň Radiožurnálu, která poslední dva až tři roky klesá,“ říká místopředsedkyně rady Dana Jaklová.
Za nedostatečnou považuje jak poslechovost stanice, která v uplynulých letech spadla z první příčky až na čtvrtou, tak hudební dramaturgii i úroveň zpravodajství. Tam jí vadí i to, že závažné informace přinášejí „dvacetiletí žurnalisté bez životní zkušenosti“. „Pro mne je to nevěrohodné,“ říká. Naopak oceňuje, že Tachecí, která byla donedávna programovou ředitelkou konkurenční Frekvence 1, sbírala zkušenosti jak ve veřejnoprávních, tak soukromých médiích.
Český rozhlas má skutečně nízký podíl na celkové poslechovosti. Tvoří jen necelou pětinu, zbytek patří soukromým rádiím. Třeba ve Velké Británii dosahují všechny stanice BBC dohromady kolem polovičního podílu na trhu, stejné je to v Německu. Ještě roku 2003 měl Radiožurnál 931 tisíc posluchačů za den. Nyní je to pouze 694 tisíc lidí, o sto tisíc méně než před rokem.
Za uplynulý rok si však pohoršila i Frekvence, naopak posílil Impuls (viz Meziroční srovnání...). ČRo má zároveň z nejposlouchanější čtyřky nejnižší výdaje do reklamy a zachovávání převahy informací ho staví i do stále intenzivnějšího střetu se zpravodajskými servery či kanálem ČT 24.
A co se vlastně chystá ve třetím patře studiového domu, kde má Radiožurnál zázemí? Odpovědnosti za hudební dramaturgii byl zproštěn René Zeithaml a nahradil ho Radek Sedláček, jenž dříve pracoval na Evropě 2, sesterské stanici Frekvence 1.
V prosinci převezme vedení domácí redakce bývalá moderátorka novácké Sedmičky Jitka Obzinová, která se na Frekvenci 1 také ohřála, a to jako moderátorka diskusního pořadu Pressklub.
Podle jednoho z manažerů širšího vedení rozhlasu, jenž si nepřál být jmenován, dojde ke zrušení řady pořadů (například Motožurnál či Dva na jednoho) a zavedení programových bloků. S dynamičtějším programem bude nutno obměnit i zvukový obal -tedy znělky či předěly.
Sama Tachecí nechce zatím své plány komentovat. „Všechny změny musejí projít programovou radou. Do té doby se k nim nemůžu vyjádřit,“ řekla TÝDNU.
Je jasné, že Tachecí jde po poslechovosti. Když bude představovat radě nový koncept nachystaný na leden, bude jistě mluvit o dynamice, lepší orientaci posluchačů, zpřehlednění či omlazení. Posazení Radiožurnálu mezi „trendy“ Impuls a „sexy“ Frekvenci 1, jak se prý nechala slyšet, by jí mělo přivést mladší posluchače - a ti starší možná přeladí na veřejnoprávní regiony nebo Prahu.
Tachecí chce o posluchače více soupeřit s komerčními stanicemi jejich zbraněmi. Do definice veřejnoprávnosti se vtěsná ledacos, otázka je, jestli si Radiožurnál udrží vysoký, až šestapadesátiprocentní podíl mluveného slova.
Není jasný ani osud zpravodajského Rádia Česko, které také patří pod novou ředitelku. Zatím se neuvažuje o rozšíření vysílání ze současných šesti hodin za den. Samo Rádio Česko tedy zřejmě nebude schopno absorbovat rušené profilové relace.
S podporou může Tachecí počítat zřejmě i u šéfredaktora Jana Pokorného, který do jejího nástupu stanici dočasně řídil: „Je nezpochybnitelná profesionálka, manažerka s velkým citem pro program. Dokáže nás motivovat k inovativním myšlenkám. Pod jejím vedením zůstane Radiožurnál kvalitním a stane se oblíbenou rozhlasovou stanicí. Po pár týdnech mám stoprocentní jistotu, že její působení v Radiožurnálu je úspěšné.“
Co se ale stane, pokud se nová interpretace poslání Radiožurnálu nebude Radě ČRo líbit? Tachecí bude nejspíše žádat čas pro svůj projekt a poznámky ji nevyvedou z míry. Jak o sobě napsala na rozhlasový web: „Doneslo se mi už před lety, že jsem arogantní, a tak místopřísežně prohlašuji, že nejsem. Dalšími drby už se nezabývám, bralo by mi to energii.“
pondělí, listopadu 26, 2007
pondělí, listopadu 19, 2007
Janečkovi Lambertové
Týden, 19.11.2007 - Finanční ředitel František Lambert minulý týden oznámil, že odchází z České televize. Výpověď podal v týž den jako ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, který míří budovat internetové zpravodajství do Novy.
Zdeněk Šámal a František Lambert byli prvními nejbližšími spolupracovníky generálního ředitele Jiřího Janečka po jeho zvolení v létě 2003. Šámal měl zlepšit pověst zpravodajství a publicistiky a také spustit digitální zpravodajský kanál ČT 24, Lambert zase dostal za úkol ozdravit finance.
Rok 2003 byl pro zlepšení kondice veřejnoprávní televize klíčový. Meziročně se snížily náklady o téměř půl miliardy. Lambert sice nechtěl pokračovat v očistné strategii navržené poradenskou agenturou KPMG a prosazované předchůdcem Petrem Klimešem, nicméně ani jeho vlastní recept nebyl k zahození. Už po roce dovedl televizi k vyrovnanému rozpočtu a za dva roky se mu podařilo snížit počet zaměstnanců o 220 osob. Náklady na výrobu jedné hodiny pořadů se za čtyřiadvacet měsíců snížily o 180 tisíc korun a v roce 2005 dosáhly 420 tisíc korun. Další tlak na efektivitu však už nemusel být natolik silný: poslanci totiž schválili zvýšení televizního poplatku.
Stále více pravomocí
Lambert byl ve své roli skutečně schopný. Janeček mu umožnil obsadit obchod a výrobu mladými manažery, jimž důvěřoval. Změnil se systém výroby pořadů, nově se kladl důraz na výkon a finance. A Lambert znásobil svůj vliv. Po odchodu programové ředitelky Evy Vrtiškové a následném vedení programu Annou Beckovou si generální ředitel troufl na dosud nevídanou velkorysost. Nehledal pro program nového šéfa, prostě tuto sféru podřídil přímo Lambertovi. Ten souhlasil s tím, že je to vlastně přirozené -vždyť pořady spolknou jeden z největších balíků televizních peněz; a to musí mít finanční šéf pod kontrolou.
Moc vrchního ředitele narostla do mamutích rozměrů. Měl pod sebou finance včetně mezd a obchodního oddělení, informační technologie, provoz, oddělení vizuální prezentace a všechna programová centra od zábavy po dokumentaristiku.
Na koncentraci pravomocí upozorňoval člen Rady České televize Jiří Voráč, ale energii své kolegyně Heleny Fibingerové, shovívavé k oběma ředitelům, prolomit nedokázal. Vrchní ředitel Lambert se až letos v únoru přiznal k příslušnosti k Lidovým milicím, ozbrojené složce předlistopadové KSČ. Učinil tak až v okamžiku, kdy už tato mrazivá životní epizoda nebyla zákonnou překážkou v jeho funkcích. Zdůrazňoval, že členství bylo formální, „automatické“ pro každého manažera strojírenského podniku s rudou knížkou.
Ekonom se zbraní v ruce
Kauza ublížila i generálnímu řediteli Janečkovi. Rada ČT ho upozornila na porušení zákona. Umožnil totiž Lambertovi zastávat funkci bez doloženého prohlášení, že v milicích nesloužil. Teď stačí, aby Janeček do 21. února 2008 porušil zákon nebo statut televize, a rada ho může po předešlé důtce jednoduše odvolat.
Bohaté výnosy z televizních poplatků, které mají letos dosáhnout až pěti miliard korun, rozvázaly Janečkovi ruce. Najal další manažery a s mírně nervózní radou v zádech rozházel nakupené pravomoci na devět míst: tolik je nově ředitelů na prvním stupni řízení, pomineme-li studia v Brně a Ostravě. „Rozšiřováním počtu ředitelů se řízení nezkvalitní. Naopak, zvýší se náklady,“ brání Lambert ideu jednoho silného vrchního ředitele.
Nové posily
A co se po letošním únoru změnilo pro Lamberta? Ztratil řadu kompetencí. Program převzala od července Kateřina Fričová, provozní záležitosti včetně nákupů a výběrových řízení skončily v říjnu u Vladimíra Karmazína. Tento bývalý policista, jenž zná Janečka pětadvacet let, ještě donedávna vedl brněnské studio. „Nebudu popírat, že jsme přátelé. Dohodli jsme se na mém přesunu do Prahy,“ říká Karmazín.
Lamberta nakonec jako jediného ředitele přestěhovali do takzvaného Rohlíku, tedy televizního objektu s restaurací mimo hlavní budovu Kavčích hor. Tolik zdůrazňované propojení financí a programu se definitivně rozpadlo. Potvrzuje to i sám Lambert: „Už nelze mluvit o spolupráci.“
Janeček jen výjimečně obsazuje důležité pozice výběrovým řízením. Od června zřídil novou funkci personálního ředitele a dosadil do ní Jana Mrzenu. Tentýž člověk předsedal Radě ČT i v létě 2003, v době Janečkova zvolení šéfem Kavčích hor. „Já bych považoval za diskriminační, kdyby ze zmíněného důvodu tuto funkci zastávat nemohl,“ komentuje Janeček. Minimálně tím dává signál, že přízeň radních může být odměněna židlí v nejužším vedení televize.
Dohoda byla jiná
Na prvním listopadovém zasedání televizní rady Janeček potvrdil medializovaný Šámalův přestup na Novu, ale výpověď vrchního ředitele zamlčel. „Kolega Lambert mě požádal, abych o jeho odchodu v té době ještě nemluvil. Jistě k tomu měl své důvody. Respektoval jsem to,“ vysvětluje. „Měli jsme dohodu, ale ta zněla jinak,“ reaguje Lambert.
„Zřejmě už necítí další perspektivu v České televizi,“ říká o Lambertově odchodu předseda televizní rady Jiří Baumruk. „Není možné mu upřít, že stabilizoval finance. Ale dalo se očekávat, že nakonec sám odejde, protože veřejnoprávní televize si musí uchovat čistý štít.“
Vztahy Janečka a Lamberta jsou dnes na bodu mrazu. Generální ředitel postupně vycítil, jak se z kamaráda stává nepřítel, navíc s katastrofálním mediálním obrazem. Zajisté v tu chvíli litoval, že vrchnímu řediteli v zájmu vlastního pohodlí odevzdal řadu klíčových kompetencí. Současné vytváření nových pozic ve vedení televize tak bylo předvídatelným důsledkem únorového zemětřesení. Z podivné loajality nových Janečkových koní, Karmazína a Mrzeny, však nekouká nic lepšího než malí Lambertové, tentokrát vzorně připravení podržet generála Janečka v těžkých časech politické nemilosti.
A kdy bude jmenován nový finanční ředitel? „Pochopitelně už nyní mám představu o velmi schopných potenciálních adeptech,“ říká Janeček. Bývalý vrchní ředitel odchází na konci prosince. „Jsem si jist, že nikde jinde nebude jeho minulost vadit,“ uzavírá jeho milicionářskou kauzu šéf televizní rady Baumruk.
Zdeněk Šámal a František Lambert byli prvními nejbližšími spolupracovníky generálního ředitele Jiřího Janečka po jeho zvolení v létě 2003. Šámal měl zlepšit pověst zpravodajství a publicistiky a také spustit digitální zpravodajský kanál ČT 24, Lambert zase dostal za úkol ozdravit finance.
Rok 2003 byl pro zlepšení kondice veřejnoprávní televize klíčový. Meziročně se snížily náklady o téměř půl miliardy. Lambert sice nechtěl pokračovat v očistné strategii navržené poradenskou agenturou KPMG a prosazované předchůdcem Petrem Klimešem, nicméně ani jeho vlastní recept nebyl k zahození. Už po roce dovedl televizi k vyrovnanému rozpočtu a za dva roky se mu podařilo snížit počet zaměstnanců o 220 osob. Náklady na výrobu jedné hodiny pořadů se za čtyřiadvacet měsíců snížily o 180 tisíc korun a v roce 2005 dosáhly 420 tisíc korun. Další tlak na efektivitu však už nemusel být natolik silný: poslanci totiž schválili zvýšení televizního poplatku.
Stále více pravomocí
Lambert byl ve své roli skutečně schopný. Janeček mu umožnil obsadit obchod a výrobu mladými manažery, jimž důvěřoval. Změnil se systém výroby pořadů, nově se kladl důraz na výkon a finance. A Lambert znásobil svůj vliv. Po odchodu programové ředitelky Evy Vrtiškové a následném vedení programu Annou Beckovou si generální ředitel troufl na dosud nevídanou velkorysost. Nehledal pro program nového šéfa, prostě tuto sféru podřídil přímo Lambertovi. Ten souhlasil s tím, že je to vlastně přirozené -vždyť pořady spolknou jeden z největších balíků televizních peněz; a to musí mít finanční šéf pod kontrolou.
Moc vrchního ředitele narostla do mamutích rozměrů. Měl pod sebou finance včetně mezd a obchodního oddělení, informační technologie, provoz, oddělení vizuální prezentace a všechna programová centra od zábavy po dokumentaristiku.
Na koncentraci pravomocí upozorňoval člen Rady České televize Jiří Voráč, ale energii své kolegyně Heleny Fibingerové, shovívavé k oběma ředitelům, prolomit nedokázal. Vrchní ředitel Lambert se až letos v únoru přiznal k příslušnosti k Lidovým milicím, ozbrojené složce předlistopadové KSČ. Učinil tak až v okamžiku, kdy už tato mrazivá životní epizoda nebyla zákonnou překážkou v jeho funkcích. Zdůrazňoval, že členství bylo formální, „automatické“ pro každého manažera strojírenského podniku s rudou knížkou.
Ekonom se zbraní v ruce
Kauza ublížila i generálnímu řediteli Janečkovi. Rada ČT ho upozornila na porušení zákona. Umožnil totiž Lambertovi zastávat funkci bez doloženého prohlášení, že v milicích nesloužil. Teď stačí, aby Janeček do 21. února 2008 porušil zákon nebo statut televize, a rada ho může po předešlé důtce jednoduše odvolat.
Bohaté výnosy z televizních poplatků, které mají letos dosáhnout až pěti miliard korun, rozvázaly Janečkovi ruce. Najal další manažery a s mírně nervózní radou v zádech rozházel nakupené pravomoci na devět míst: tolik je nově ředitelů na prvním stupni řízení, pomineme-li studia v Brně a Ostravě. „Rozšiřováním počtu ředitelů se řízení nezkvalitní. Naopak, zvýší se náklady,“ brání Lambert ideu jednoho silného vrchního ředitele.
Nové posily
A co se po letošním únoru změnilo pro Lamberta? Ztratil řadu kompetencí. Program převzala od července Kateřina Fričová, provozní záležitosti včetně nákupů a výběrových řízení skončily v říjnu u Vladimíra Karmazína. Tento bývalý policista, jenž zná Janečka pětadvacet let, ještě donedávna vedl brněnské studio. „Nebudu popírat, že jsme přátelé. Dohodli jsme se na mém přesunu do Prahy,“ říká Karmazín.
Lamberta nakonec jako jediného ředitele přestěhovali do takzvaného Rohlíku, tedy televizního objektu s restaurací mimo hlavní budovu Kavčích hor. Tolik zdůrazňované propojení financí a programu se definitivně rozpadlo. Potvrzuje to i sám Lambert: „Už nelze mluvit o spolupráci.“
Janeček jen výjimečně obsazuje důležité pozice výběrovým řízením. Od června zřídil novou funkci personálního ředitele a dosadil do ní Jana Mrzenu. Tentýž člověk předsedal Radě ČT i v létě 2003, v době Janečkova zvolení šéfem Kavčích hor. „Já bych považoval za diskriminační, kdyby ze zmíněného důvodu tuto funkci zastávat nemohl,“ komentuje Janeček. Minimálně tím dává signál, že přízeň radních může být odměněna židlí v nejužším vedení televize.
Dohoda byla jiná
Na prvním listopadovém zasedání televizní rady Janeček potvrdil medializovaný Šámalův přestup na Novu, ale výpověď vrchního ředitele zamlčel. „Kolega Lambert mě požádal, abych o jeho odchodu v té době ještě nemluvil. Jistě k tomu měl své důvody. Respektoval jsem to,“ vysvětluje. „Měli jsme dohodu, ale ta zněla jinak,“ reaguje Lambert.
„Zřejmě už necítí další perspektivu v České televizi,“ říká o Lambertově odchodu předseda televizní rady Jiří Baumruk. „Není možné mu upřít, že stabilizoval finance. Ale dalo se očekávat, že nakonec sám odejde, protože veřejnoprávní televize si musí uchovat čistý štít.“
Vztahy Janečka a Lamberta jsou dnes na bodu mrazu. Generální ředitel postupně vycítil, jak se z kamaráda stává nepřítel, navíc s katastrofálním mediálním obrazem. Zajisté v tu chvíli litoval, že vrchnímu řediteli v zájmu vlastního pohodlí odevzdal řadu klíčových kompetencí. Současné vytváření nových pozic ve vedení televize tak bylo předvídatelným důsledkem únorového zemětřesení. Z podivné loajality nových Janečkových koní, Karmazína a Mrzeny, však nekouká nic lepšího než malí Lambertové, tentokrát vzorně připravení podržet generála Janečka v těžkých časech politické nemilosti.
A kdy bude jmenován nový finanční ředitel? „Pochopitelně už nyní mám představu o velmi schopných potenciálních adeptech,“ říká Janeček. Bývalý vrchní ředitel odchází na konci prosince. „Jsem si jist, že nikde jinde nebude jeho minulost vadit,“ uzavírá jeho milicionářskou kauzu šéf televizní rady Baumruk.
pondělí, listopadu 12, 2007
Reklama drahá jako my
Týden, 12.11.2007 - Že se bude od ledna 2008 zdražovat, je rozhodnuto. Jako první oznámila zvýšení ceny za reklamu Česká televize, a to na konci září hned po schválení takzvané diginovely. Aby změna zákona vstoupila v planost, stačí už jen podpis prezidenta; a reklama na ČT zůstane i od ledna.
Na veřejnoprávních programech ČT 1 a ČT 2 bude každý den k dispozici pro spoty dohromady osmnáct minut. Je to sice o pár minut více než letos, ale „diginovela“ znamená konec možnosti takzvané kumulace. Kavčí hory prostě použily reklamní čas z ČT 2 na svém hlavním kanálu, protože je sledovanější. To však od ledna nepůjde.
Pokud se tedy divácký zájem o ČT 1 a ČT 2 oproti letošku nezmění, Česká televize by díky zákazu kumulace zasáhla reklamou méně diváků. Stručněji, reklamy bude na ČT méně.
Komerční stanice mají velkorysejší limity pro reklamu, až dvacetkrát vyšší než ČT 1. Ale firem, které stále považují televizní reklamu za účinnou a schopnou třeba jediným spotem oslovit až čtvrtinu dospělé populace, což neumí ve třiceti vteřinách rádio ani internet, je stále hodně. Asi čtyři sta.
Agentura ARBOmedia odhaduje, že zadavatelé letos zaplatí za televizní reklamu kolem 8,7 miliardy korun, což je asi 48 procent z veškerých výdajů na inzerci. Obecně řečeno, firmy vydávají na televizní reklamu rok od roku více peněz. A to je příležitost pro soukromé stanice.
Tu máte, bude hůře
Ve středu 17. října si Petr Dvořák, generální ředitel Novy, pozval na Barrandov zástupce nejvýznamnějších agentur, jež pracují pro reklamní zadavatele. Řekl jim, že reklama podraží v průměru o 20 procent, a dal jim do ruky několikastránkový sešit s obchodními podmínkami pro příští rok.
„Základní zdražení se pohybuje od 9 do 23 procent podle objemu peněz klienta,“ srovnává letošní a budoucí ceny Jiří Svoboda, ředitel mediální agentury Mediaedge:cia. „Další růst ceny je schován v podmínkách inzerování v méně zajímavých časech v průběhu dne nebo slabších obdobích roku,“ vysvětluje. Čím větší zadavatel, tím i vyšší množstevní sleva, ale stejně tak masivnější meziroční podražení.
Zhruba ve stejném čase jako Nova začala o růstu ceny za reklamu hovořit i komerční dvojka Prima. A opět zaznělo dvacet procent. To daleko přesahuje plánovanou inflaci v ekonomice, proč tedy tak vysoký růst? Petr Dvořák argumentuje, že stále dražší je výroba vlastních seriálů včetně zahraniční programové akvizice.
A pochopitelně je tu zájem majitelů, kteří potřebují peníze na další investice. Nova a Prima nemají komerčního soupeře, nejbližší alternativa v podobě hudebního Óčka letos „ukousne“ kolem jednoho procenta z reklamních výdajů směrovaných do televize. Proto tyto dva subjekty vládnou trhu. Prima věnuje reklamě každý den tolik času, jak je to jen možné. A zdražuje, protože zájem zadavatelů je obrovský.
Nova má jistou časovou rezervu, ale poslední tři roky se drží zásady, že reklamní vyprodanost nesmí překročit v nejžádanějších měsících 85 procent. Přespříliš jogurtů či šamponů totiž odstrašuje diváky. Pokud firmy mají stále více peněz na reklamu a diváků nepřibývá, televize jednoduše zdražují.
Nejste v TV? Nejste
Jistě, jsou i firmy, které už obrazovku tolik nepotřebují. Příkladem jsou mobilní operátoři, ti meziročně snížili výdaje do reklamy, ale až na T-Mobile nebyla televize tím, kdo ostrouhal nejvíce.
Menší viditelnost v televizi od ledna hlásí Vodafone; Martin Jaroš, ředitel pro reklamu, na konferenci Forum Media prohlásil, že od ledna bude méně televize a více internetu. A měl na mysli objem peněz investovaných do těchto médií.
Je však i řada dalších společností - třeba Unilever, Henkel nebo Opavia LU - a ty podle monitoringu inzerce TNS Media Intelligence „sypou“ peníze do Novy a Primy v ještě větší míře než loni.
Jestliže zájem firem roste, obě televize zdražují. Růst časového objemu reklamy na obrazovce lze lehce srovnat s dlouhodobým klesajícím trendem ve sledovanosti. Byly by proti sobě, pokud by prodávaly levně. Koneckonců, nabízejí diváky, prodávají nás a naše spotřební chování. A na kolik si ceníme sami sebe?
Na veřejnoprávních programech ČT 1 a ČT 2 bude každý den k dispozici pro spoty dohromady osmnáct minut. Je to sice o pár minut více než letos, ale „diginovela“ znamená konec možnosti takzvané kumulace. Kavčí hory prostě použily reklamní čas z ČT 2 na svém hlavním kanálu, protože je sledovanější. To však od ledna nepůjde.
Pokud se tedy divácký zájem o ČT 1 a ČT 2 oproti letošku nezmění, Česká televize by díky zákazu kumulace zasáhla reklamou méně diváků. Stručněji, reklamy bude na ČT méně.
Komerční stanice mají velkorysejší limity pro reklamu, až dvacetkrát vyšší než ČT 1. Ale firem, které stále považují televizní reklamu za účinnou a schopnou třeba jediným spotem oslovit až čtvrtinu dospělé populace, což neumí ve třiceti vteřinách rádio ani internet, je stále hodně. Asi čtyři sta.
Agentura ARBOmedia odhaduje, že zadavatelé letos zaplatí za televizní reklamu kolem 8,7 miliardy korun, což je asi 48 procent z veškerých výdajů na inzerci. Obecně řečeno, firmy vydávají na televizní reklamu rok od roku více peněz. A to je příležitost pro soukromé stanice.
Tu máte, bude hůře
Ve středu 17. října si Petr Dvořák, generální ředitel Novy, pozval na Barrandov zástupce nejvýznamnějších agentur, jež pracují pro reklamní zadavatele. Řekl jim, že reklama podraží v průměru o 20 procent, a dal jim do ruky několikastránkový sešit s obchodními podmínkami pro příští rok.
„Základní zdražení se pohybuje od 9 do 23 procent podle objemu peněz klienta,“ srovnává letošní a budoucí ceny Jiří Svoboda, ředitel mediální agentury Mediaedge:cia. „Další růst ceny je schován v podmínkách inzerování v méně zajímavých časech v průběhu dne nebo slabších obdobích roku,“ vysvětluje. Čím větší zadavatel, tím i vyšší množstevní sleva, ale stejně tak masivnější meziroční podražení.
Zhruba ve stejném čase jako Nova začala o růstu ceny za reklamu hovořit i komerční dvojka Prima. A opět zaznělo dvacet procent. To daleko přesahuje plánovanou inflaci v ekonomice, proč tedy tak vysoký růst? Petr Dvořák argumentuje, že stále dražší je výroba vlastních seriálů včetně zahraniční programové akvizice.
A pochopitelně je tu zájem majitelů, kteří potřebují peníze na další investice. Nova a Prima nemají komerčního soupeře, nejbližší alternativa v podobě hudebního Óčka letos „ukousne“ kolem jednoho procenta z reklamních výdajů směrovaných do televize. Proto tyto dva subjekty vládnou trhu. Prima věnuje reklamě každý den tolik času, jak je to jen možné. A zdražuje, protože zájem zadavatelů je obrovský.
Nova má jistou časovou rezervu, ale poslední tři roky se drží zásady, že reklamní vyprodanost nesmí překročit v nejžádanějších měsících 85 procent. Přespříliš jogurtů či šamponů totiž odstrašuje diváky. Pokud firmy mají stále více peněz na reklamu a diváků nepřibývá, televize jednoduše zdražují.
Nejste v TV? Nejste
Jistě, jsou i firmy, které už obrazovku tolik nepotřebují. Příkladem jsou mobilní operátoři, ti meziročně snížili výdaje do reklamy, ale až na T-Mobile nebyla televize tím, kdo ostrouhal nejvíce.
Menší viditelnost v televizi od ledna hlásí Vodafone; Martin Jaroš, ředitel pro reklamu, na konferenci Forum Media prohlásil, že od ledna bude méně televize a více internetu. A měl na mysli objem peněz investovaných do těchto médií.
Je však i řada dalších společností - třeba Unilever, Henkel nebo Opavia LU - a ty podle monitoringu inzerce TNS Media Intelligence „sypou“ peníze do Novy a Primy v ještě větší míře než loni.
Jestliže zájem firem roste, obě televize zdražují. Růst časového objemu reklamy na obrazovce lze lehce srovnat s dlouhodobým klesajícím trendem ve sledovanosti. Byly by proti sobě, pokud by prodávaly levně. Koneckonců, nabízejí diváky, prodávají nás a naše spotřební chování. A na kolik si ceníme sami sebe?
pondělí, listopadu 05, 2007
Vzhůru ke konkurenci
Týden, 5.11.2007 - Šéf zpravodajství a publicistiky České televize Zdeněk Šámal odchází po čtyřech letech na Novu. Po řediteli Janečkovi žádá zrušení konkurenční doložky. Na Barrandově totiž slyší „víření bubnů“, jež ho lákají na nižší pozici.
Zdeněk Šámal na Kavčích horách působil na základě nabídky z léta 2003 od tehdy nově zvoleného generálního ředitele Jiřího Janečka. Dobré vztahy s ním jsou však u konce.
Oficiálně jsou oba korektní. „Odchodu velice lituji. (…) Vysoká úroveň zpravodajství však nestojí a nepadá s jediným člověkem,“ komentuje Janeček.
Zároveň s oznámením Šámalova odchodu vybobtnala na Kavčích horách jiná „patálie“, jak sám ředitel zpravodajství označil stížnost dvou reportérů Radě ČT. Ti upozorňují na nedostatečný prostor pro téma dluhů firmy bývalého premiérova poradce Jaroslava Veverky. Redaktoři mluví o cenzuře a příliš opatrném postupu šéfredaktora Michala Petrova. „Nesouvisí to se Zdeňkovým odchodem. Stěžujeme si na Janečka a kritizujeme zdejší redakční systém,“ zdůrazňuje reportér Michael Fiala.
Šámal to ale vidí jinak a drží s Petrovem: „Považuji za krajně nekorektní, že svou křivdu zveřejnili ve stejný den, kdy jsem oznámil svůj odchod. Jedná se přece o měsíc starou reportáž.“
„Politici nechodí ke kováříčkovi. Oni neříkají, co máme a nemáte točit,“ odmítá Šámal spojitost svého odchodu s nechutí dále obhajovat nezávislost zpravodajství. Koneckonců, ani pozice šéfredaktora internetového zpravodajství zřejmě nebude úplně nekonfliktní.
„Šámal je jednou z mála akceptovatelných osobností v managementu veřejnoprávní televize. Vzdání se funkce je další kritickou zprávou o stavu ČT,“ míní člen Rady ČT Jiří Voráč. „Na druhé straně, kvalita zpravodajství hodně kolísá. Mám nepříjemný dojem z rezignování na kritickou reflexi a banalizování závažných témat v publicistice,“ dodává Voráč, známý svým nekompromisním postojem k vedení Kavčích hor.
Šámal má od ledna 2008 vést na Nově rozvoj internetového projektu, na který se bude komerční televize v příštím roce soustřeďovat. Nova chápe, že internet je oblastí, v níž se může vedle televize realizovat. V posledních třech letech se meziroční růst investic do internetové reklamy pohybuje mezi 20 a 30 procenty.
Kromě posílení svého týmu může ředitele zpravodajství Novy Martina Ondráčka snad i potěšit oslabení konkurence. „Ale to mě vůbec netrápí. Pro mě je nejdůležitější, že projekt, který v příštím roce změní podobu českého internetu, budu dělat se zkušeným odborníkem a schopným manažerem,“ těší se.
Kdo přijde po Šámalovi? Odcházející ředitel má ambici ovlivnit výběr svého nástupce. „Měl by to být profesionál, zodpovědný, slušný člověk. Jeho krédem by měla být neutralita. A musí být z ČT,“ dodává rozhodně.
Generální ředitel Janeček nebude vybírat nového ředitele zpravodajství konkursem. „Výběr lidí do manažerského týmu je mým právem,“ odpověděl TÝDNU. Seznam s kandidáty prý ještě nemá. A jak by na nabídku reagoval Michal Petrov? „O příspěvku o Veverkovi jsem usoudil, že není zpravodajský, a zařadil jsem ho pouze do Reportérů ČT. Neplnil jsem ničí zadání! (...) A Šámalův nástupce musí být z ČT. Vzal bych to.“
Zdeněk Šámal na Kavčích horách působil na základě nabídky z léta 2003 od tehdy nově zvoleného generálního ředitele Jiřího Janečka. Dobré vztahy s ním jsou však u konce.
Oficiálně jsou oba korektní. „Odchodu velice lituji. (…) Vysoká úroveň zpravodajství však nestojí a nepadá s jediným člověkem,“ komentuje Janeček.
Zároveň s oznámením Šámalova odchodu vybobtnala na Kavčích horách jiná „patálie“, jak sám ředitel zpravodajství označil stížnost dvou reportérů Radě ČT. Ti upozorňují na nedostatečný prostor pro téma dluhů firmy bývalého premiérova poradce Jaroslava Veverky. Redaktoři mluví o cenzuře a příliš opatrném postupu šéfredaktora Michala Petrova. „Nesouvisí to se Zdeňkovým odchodem. Stěžujeme si na Janečka a kritizujeme zdejší redakční systém,“ zdůrazňuje reportér Michael Fiala.
Šámal to ale vidí jinak a drží s Petrovem: „Považuji za krajně nekorektní, že svou křivdu zveřejnili ve stejný den, kdy jsem oznámil svůj odchod. Jedná se přece o měsíc starou reportáž.“
„Politici nechodí ke kováříčkovi. Oni neříkají, co máme a nemáte točit,“ odmítá Šámal spojitost svého odchodu s nechutí dále obhajovat nezávislost zpravodajství. Koneckonců, ani pozice šéfredaktora internetového zpravodajství zřejmě nebude úplně nekonfliktní.
„Šámal je jednou z mála akceptovatelných osobností v managementu veřejnoprávní televize. Vzdání se funkce je další kritickou zprávou o stavu ČT,“ míní člen Rady ČT Jiří Voráč. „Na druhé straně, kvalita zpravodajství hodně kolísá. Mám nepříjemný dojem z rezignování na kritickou reflexi a banalizování závažných témat v publicistice,“ dodává Voráč, známý svým nekompromisním postojem k vedení Kavčích hor.
Šámal má od ledna 2008 vést na Nově rozvoj internetového projektu, na který se bude komerční televize v příštím roce soustřeďovat. Nova chápe, že internet je oblastí, v níž se může vedle televize realizovat. V posledních třech letech se meziroční růst investic do internetové reklamy pohybuje mezi 20 a 30 procenty.
Kromě posílení svého týmu může ředitele zpravodajství Novy Martina Ondráčka snad i potěšit oslabení konkurence. „Ale to mě vůbec netrápí. Pro mě je nejdůležitější, že projekt, který v příštím roce změní podobu českého internetu, budu dělat se zkušeným odborníkem a schopným manažerem,“ těší se.
Kdo přijde po Šámalovi? Odcházející ředitel má ambici ovlivnit výběr svého nástupce. „Měl by to být profesionál, zodpovědný, slušný člověk. Jeho krédem by měla být neutralita. A musí být z ČT,“ dodává rozhodně.
Generální ředitel Janeček nebude vybírat nového ředitele zpravodajství konkursem. „Výběr lidí do manažerského týmu je mým právem,“ odpověděl TÝDNU. Seznam s kandidáty prý ještě nemá. A jak by na nabídku reagoval Michal Petrov? „O příspěvku o Veverkovi jsem usoudil, že není zpravodajský, a zařadil jsem ho pouze do Reportérů ČT. Neplnil jsem ničí zadání! (...) A Šámalův nástupce musí být z ČT. Vzal bych to.“
